Legendární Chalupáři: Proč seriál baví i dnešní generaci

Historie seriálu Chalupáři a jeho tvůrci

Televizní seriál Chalupáři vznikl v roce 1975 pod taktovkou režiséra Františka Filipa a scenáristy Jaroslava Dietla. Tento legendární český seriál se natáčel především v malebné oblasti Kokořínska, konkrétně ve vesnici Višňová a jejím okolí. Hlavní role ztvárnili vynikající herci Jiří Sovák jako doktor Hubert Boček a Josef Kemr v roli Bohouše Císaře.

Původní námět vznikl již na počátku sedmdesátých let, kdy Jaroslav Dietl zaznamenal rostoucí fenomén chalupaření mezi městskými obyvateli. Scénář byl několikrát přepracován, než získal finální podobu. Natáčení probíhalo v letech 1974-1975 a bylo poznamenáno několika zajímavými událostmi. Například Josef Kemr si během natáčení zlomil ruku, což muselo být následně zakomponováno do děje.

Seriál se stal okamžitým diváckým hitem a dosáhl mimořádné sledovanosti. Celkem vzniklo 11 dílů, které se pravidelně reprízují dodnes. Zajímavostí je, že původně mělo být natočeno dílů třináct, ale dva díly byly z produkčních důvodů zrušeny. Hudbu k seriálu složil věhlasný skladatel Karel Svoboda, přičemž úvodní znělka se stala jednou z nejznámějších televizních melodií.

Výběr lokací nebyl náhodný - producenti hledali autentické prostředí, které by odpovídalo představě typické české vesnice. Višňová byla vybrána pro svou malebnost a zachovalou lidovou architekturu. Chalupa doktora Bočka skutečně existuje a dodnes je turistickou atrakcí. Místní obyvatelé byli často zapojováni do natáčení jako komparzisté, což dodalo seriálu na autentičnosti.

Tvůrčí tým musel řešit různé technické výzvy, například osvětlení interiérů historických stavení nebo práci s tehdejší televizní technikou. Kostýmy a rekvizity byly pečlivě vybírány, aby odpovídaly době a prostředí. Jaroslav Dietl při psaní scénáře čerpal z vlastních zkušeností, jelikož sám byl vášnivým chalupářem.

Seriál se natáčel v době normalizace, přesto se však dokázal vyhnout přílišné ideologické zatíženosti. Tvůrci se zaměřili především na mezilidské vztahy a humor, což přispělo k nadčasovosti díla. Významnou roli hrála také práce kameramanů, kteří dokázali zachytit krásu české krajiny a venkovské architektury.

V současnosti jsou celé díly Chalupářů dostupné v digitalizované podobě a těší se stálé divácké oblibě. Seriál je považován za jeden z vrcholů české televizní tvorby sedmdesátých let a stal se inspirací pro mnoho pozdějších tvůrců. Jeho odkaz spočívá nejen v kvalitním zpracování, ale také v zachycení specifického fenoménu českého chalupaření, který je aktuální i v dnešní době.

Hlavní postavy František Němec a Jiří Sovák

František Němec a Jiří Sovák ztvárnili v legendárním seriálu Chalupáři nezapomenutelnou dvojici hlavních postav, které se navzájem dokonale doplňovaly. Bohouš Císař v podání Jiřího Sováka představoval typického pražského člověka, který se jen těžko smiřoval s venkovským životem. Jeho postava byla charakteristická svou tvrdohlavostí, občasnou malicherností a především neochotou přizpůsobit se novému prostředí. Přesto si diváci jeho charakter oblíbili právě pro jeho autentičnost a lidskost.

Na druhé straně stál František Němec jako doktor Hubert Danda, který představoval klidnější a vyrovnanější povahu. Jeho postava byla více smířená s venkovským životem a často působila jako mediátor různých konfliktů. Vztah mezi těmito dvěma postavami se postupně vyvíjel od počáteční nedůvěry až po pevné přátelství, což bylo jedním z hlavních pilířů celého seriálového vyprávění.

Zajímavostí je, že původně měl roli Bohouše Císaře hrát jiný herec, ale Jiří Sovák se ukázal jako naprosto ideální volba. Jeho naturel dokonale vystihl podstatu postavy městského člověka, který se musí vyrovnávat s nástrahami života na venkově. František Němec zase vnesl do role doktora Dandy potřebnou míru nobility a inteligence, která kontrastovala se Sovákovým lidovějším projevem.

Jejich vzájemné dialogy patří dodnes k tomu nejlepšímu, co česká televizní tvorba nabídla. Chemie mezi oběma herci byla natolik přirozená, že mnozí diváci dodnes věří, že jejich postavy skutečně existovaly. Scény, ve kterých spolu řeší každodenní problémy, opravují chalupu nebo se dostávají do různých trapasů, se staly kultovními a jsou dodnes citovány.

Významným aspektem jejich hereckého výkonu byla schopnost přenést na obrazovku autentickou atmosféru tehdejší doby. Ať už šlo o způsob mluvy, gestikulaci nebo řešení typických situací, obě postavy působily nesmírně věrohodně. Jejich výkony významně přispěly k tomu, že se Chalupáři stali jedním z nejsledovanějších a nejoblíbenějších českých seriálů všech dob.

Vztah jejich postav se vyvíjel postupně napříč všemi díly, což divákům umožnilo sledovat, jak se z počáteční rivalit a nedorozumění rodí opravdové přátelství. Právě tato transformace vztahu mezi Bohoušem a doktorem Dandou je považována za jeden z nejpovedenějších prvků celého seriálu. Jejich společné zážitky, vzájemná pomoc a postupné poznávání vytváří příběh, který je nadčasový a stále oslovuje nové generace diváků.

Děj a zápletka všech třinácti dílů

Seriál Chalupáři vypráví příběh dvou hlavních postav - Bohouše Císaře a Evžena Humla, kteří se náhodou setkávají při koupi stejné chalupy v malebné vesnici Třešňová. Bohouš, pragmatický taxikář z Prahy, a Evžen, bohémský umělec a malíř, se zpočátku nemohou vystát, ale postupně mezi nimi vzniká zvláštní přátelství.

V prvním díle se seznamujeme s oběma protagonisty, když zjišťují, že byli podvedeni stejným prodejcem chalupy. Místo vzájemného nepřátelství se rozhodnou chalupu společně opravit a užívat. Následující díly sledují jejich postupné zabydlování, seznamování s místními obyvateli a řešení různých komických situací.

Významnou roli hraje postava Božky, místní prodavačky, do které se Bohouš zamiluje, což vytváří další dějovou linii. Evžen mezitím prožívá vlastní romantické vzplanutí k mladé učitelce Janě. Jejich vztahy procházejí různými peripetiemi, které jsou umocněny vesnickým prostředím a místními zvyky.

Důležitým prvkem seriálu je kontrast městského a venkovského života. Zatímco Bohouš se snaží do vesnice přinést městský způsob života, Evžen se více přizpůsobuje místním tradicím. Toto vytváří řadu humorných situací, například když se snaží chovat králíky nebo pěstovat zeleninu.

V průběhu seriálu řeší dvojice různé výzvy - od oprav chalupy přes konflikty s místními obyvateli až po osobní problémy. Významným motivem je epizoda s hledáním pokladu, kdy se celá vesnice zapojí do pátrání po údajně zakopané truhle s cennostmi. Jiný díl se věnuje organizaci vesnické zábavy, kde se projeví rozdílné představy obou chalupářů o kulturním vyžití.

Závěrečné díly přinášejí vyvrcholení několika dějových linek. Bohoušův vztah s Božkou směřuje ke svatbě, Evžen nachází své místo v komunitě jako uznávaný umělec. Chalupa, která byla původně jablkem sváru, se stává symbolem jejich přátelství a nového začátku.

Seriál obsahuje mnoho vedlejších zápletek, jako je příběh místního opraváře Jouzy, který se neustále snaží modernizovat vesnici, nebo příběhy dalších obyvatel Třešňové. Každý díl přináší nové situace a zvraty, ale zachovává si jednotnou linii postupného sbližování obou hlavních postav a jejich začleňování do vesnického života.

Poslední díl uzavírá všechny hlavní příběhové linky a ukazuje, jak se oba muži z města stali nedílnou součástí vesnického společenství. Jejich původní spor o chalupu se mění v hluboké přátelství a pochopení hodnot venkovského života.

Natáčecí lokace v obci Višňová

V malebné obci Višňová, která se nachází v okrese Příbram, se natáčely některé z nejpamátnějších scén legendárního seriálu Chalupáři. Právě zde, v údolí řeky Vltavy, našli filmaři ideální prostředí pro zachycení autentického venkovského života. Nejvýznamnějším natáčecím místem byla chalupa číslo 43, která ve filmu patřila postavě Huberta Boučka, ztvárněného Jiřím Sovákem. Tato nemovitost dodnes stojí a je častým cílem návštěvníků, kteří si chtějí připomenout atmosféru oblíbeného seriálu.

Místní obyvatelé si dodnes živě pamatují natáčení, které probíhalo v letech 1974 až 1975. Filmový štáb využíval nejen samotnou chalupu, ale i okolní krajinu včetně návsi, kde se odehrávaly scény ze života vesnice. Višňovský hostinec se stal dějištěm mnoha klíčových momentů seriálu, včetně památné scény, kdy se Hubert Bouček poprvé setkává s místními obyvateli. Interiérové záběry hospody se však natáčely v jiné lokalitě.

Zajímavostí je, že původní chalupa prošla od dob natáčení několika úpravami, ale její základní vzhled zůstal zachován. Současní majitelé respektují historickou hodnotu objektu a udržují ho v dobrém stavu. Višňovská náves si také zachovala svůj původní ráz, včetně kapličky a staré lípy, které jsou vidět v několika záběrech seriálu.

V okolí chalupy se nachází několik míst, kde se natáčely exteriérové scény. Například cesta vedoucí k lesu, po které Bouček často chodil na procházky se svým psem, nebo louka za vesnicí, kde probíhaly záběry senoseče. Místní rybník se objevil v epizodě, kdy děda Potůček učil mladého Vaška rybařit.

Višňová se díky seriálu stala významným místem české televizní historie. Každoročně sem míří desítky fanoušků, kteří chtějí na vlastní oči vidět místa spojená s jejich oblíbeným seriálem. Obec této popularity využívá a pořádá různé tematické akce spojené s Chalupáři. Místní informační centrum nabízí návštěvníkům mapu s vyznačenými natáčecími lokacemi a fotografiemi z natáčení.

Pro filmový štáb bylo důležité zachytit autentickou atmosféru české vesnice sedmdesátých let. Višňová byla vybrána právě proto, že si zachovala svůj původní charakter a nebyla příliš poznamenána modernizací. Okolní krajina s typickými prvky české vesnice, jako jsou ovocné sady, políčka a remízky, dokonale zapadala do představ tvůrců o ideálním prostředí pro tento seriál.

Hudební doprovod a znělka Zvonky štěstí

Seriál Chalupáři se zapsal do paměti diváků nejen díky skvělým hereckým výkonům a nezapomenutelným příběhům, ale také prostřednictvím své charakteristické hudby. Ústřední melodií seriálu se stala píseň Zvonky štěstí, kterou nazpívali Karel Gott a Eva Pilarová. Tato skladba, původně německá píseň Wenn das die Hausner wüsste, získala český text od Zdeňka Borovce a stala se jedním z nejznámějších hudebních motivů české televizní tvorby.

Hudební doprovod celého seriálu vytvořil skladatel Angelo Michajlov, který dokázal mistrně vystihnout atmosféru venkovského prostředí i jednotlivých dramatických momentů. Jeho instrumentální aranžmá podtrhovala jak idylické scény z české vesnice, tak komické situace mezi hlavními postavami. Michajlov využíval především orchestrální skladby s výraznými smyčcovými party, které dokonale korespondovaly s vizuální stránkou seriálu.

Zvonky štěstí se objevovaly v různých variacích během celého seriálu, přičemž jejich melodie se stala jakýmsi leitmotivem provázejícím důležité momenty děje. Instrumentální verze písně často doprovázela scény, kdy hlavní postavy přemýšlely nad svým osudem nebo když docházelo k významným zvratům v ději. Píseň se stala natolik populární, že ji diváci dodnes spojují nejen se seriálem Chalupáři, ale i s celkovou atmosférou české chalupářské kultury 70. let.

Zajímavostí je, že původní německá verze měla zcela odlišný text a význam, zatímco česká adaptace byla upravena tak, aby lépe odpovídala duchu seriálu a českému prostředí. Zdeněk Borovec při psaní textu brilantně vystihl téma hledání štěstí a klidu na venkově, což bylo hlavním motivem celého seriálu. Duet Karla Gotta a Evy Pilarové se natáčel ve studiu Československého rozhlasu a okamžitě si získal srdce posluchačů.

Hudební doprovod jednotlivých dílů byl pečlivě vybrán tak, aby podtrhl atmosféru každé scény. V komických momentech zazníval svižnější orchestrální doprovod, zatímco dramatické scény byly podkresleny emotivnějšími melodiemi. Angelo Michajlov vytvořil pro seriál několik desítek originálních hudebních motivů, které se prolínaly celým dějem a vytvářely jedinečnou zvukovou kulisu.

V současnosti je hudba z Chalupářů považována za jeden z nejzdařilejších televizních soundtracků své doby. Melodie Zvonků štěstí se stala natolik ikonickou, že ji mnozí považují za neoficiální hymnu českého chalupářství. Její popularita přetrvává i po desetiletích od prvního uvedení seriálu a dodnes je často hrána v různých úpravách a verzích.

Oblíbené scény a nezapomenutelné hlášky

Seriál Chalupáři se zapsal do srdcí diváků především díky nezapomenutelným scénám a legendárním hláškám, které zlidověly a dodnes se používají v běžné mluvě. Mezi nejoblíbenější momenty patří bezesporu scéna, kdy Hubert Boček poprvé přijíždí do Třešňové a místní obyvatelé ho pozorují zpoza záclon, což dokonale vystihuje atmosféru českého venkova. Nezapomenutelná je také situace, kdy se Boček poprvé setkává s Evženem Humlem při koupi chalupy, přičemž jejich vzájemná nedůvěra a opatrné našlapování kolem obchodu perfektně ilustruje tehdejší dobu.

Kultovními se staly především hlášky jako Už tam budeš?, kterou pronáší Jiří Sovák v roli Bočka, když netrpělivě čeká na dokončení různých oprav na chalupě. Další památná scéna nastává, když se Boček snaží opravit komín a následně padá ze střechy do kupky sena, což vyvolává salvy smíchu u diváků dodnes. Velmi působivá je také sekvence, kdy místní pomocníci rozebírají Bočkovu chalupu pod záminkou oprav, přičemž způsobují více škody než užitku.

Diváci si oblíbili také romantickou linku mezi Bočkem a Vlastičkou, zejména jejich první společnou procházku po vsi a následné trapné situace, kdy se je snaží dát dohromady celá vesnice. Památná je scéna v hospodě, kde Boček poprvé ochutná místní specialitu - utopence, a jeho reakce na pálivost pochutiny rozesměje celý lokál.

Mezi další nezapomenutelné momenty patří epizoda s hledáním pokladu ve sklepě, kdy se celá vesnice promění v partu amatérských archeologů. Legendární jsou také slovní přestřelky mezi Bočkem a Humlem, které často končí tím, že jeden druhému něco provede - ať už je to záměrná sabotáž vodovodu nebo náhodné vypuštění rybníka.

Seriál vyniká také množstvím vedlejších příběhů a postav, které dotvářejí jeho jedinečnou atmosféru. Například scéna, kdy místní děti učí Bočka rybařit, nebo když se celá vesnice mobilizuje kvůli údajnému duchovi na půdě chalupy. Nezapomenutelné jsou také Bočkovy neustálé boje s chalupářskými nástrahami - od zatékající střechy přes problematickou elektroinstalaci až po věčně ucpaný odpad.

Diváci si dodnes připomínají scénu, kdy Boček organizuje první vesnickou zabijačku a jeho městské způsoby se střetávají s venkovskými tradicemi. Podobně působivá je i epizoda s místním posvícením, kde se Boček snaží zapadnout mezi starousedlíky, ale jeho městská neohrabanost vytváří řadu komických situací.

Vysílací časy a reprízy v televizi

Seriál Chalupáři se pravidelně objevuje na obrazovkách České televize, konkrétně na programu ČT1, kde je vysílán v různých časových pásmech. Reprízy tohoto oblíbeného seriálu jsou nejčastěji zařazovány do víkendového programu, zejména v dopoledních a odpoledních hodinách. Diváci mohou sledovat příběhy Bohouše a pana Converseho obvykle v sobotu kolem desáté hodiny dopolední, přičemž každý týden je vysílán jeden díl v chronologickém pořadí.

Česká televize často zařazuje kompletní sérii Chalupářů do svého programu několikrát do roka, což potěší především skalní fanoušky tohoto legendárního seriálu. V letním období bývají epizody vysílány častěji, jelikož právě tematika chalupaření a venkovského života rezonuje s prázdninovou atmosférou. Kromě standardního vysílání na ČT1 jsou jednotlivé díly dostupné také v internetovém archivu České televize, kde si je diváci mohou přehrát kdykoliv podle svých časových možností.

Všech jedenáct dílů seriálu je pravidelně reprízováno v původním pořadí, přičemž každá epizoda má stopáž přibližně 50 minut. Pro ty, kteří nestihnou běžné vysílání, nabízí Česká televize také noční reprízy, které jsou zpravidla zařazovány ve všední dny po půlnoci. Během svátečních období, zejména o Vánocích a velikonočních svátcích, bývá seriál vysílán v atraktivnějších časech, například v podvečerních hodinách.

Zajímavostí je, že televizní program často přizpůsobuje vysílací časy Chalupářů podle sezónnosti - v období jara a léta, kdy lidé skutečně jezdí na chalupy, bývá seriál zařazován do programu častěji. Vysílací schéma také bere v úvahu divácké preference a statistiky sledovanosti, proto se nejoblíbenější epizody někdy objevují v prime-time vysílacím čase.

Pro starší generaci diváků, která preferuje klasické televizní vysílání před internetovým streamováním, jsou důležité především pravidelné víkendové reprízy. Tyto reprízy mají stabilní vysílací čas, který se nemění, což divákům umožňuje snadno si naplánovat sledování jejich oblíbeného seriálu. Během letních prázdnin bývá seriál často vysílán i ve všední dny v odpoledních hodinách, což ocení především mladší diváci a rodiny s dětmi.

Televizní program také někdy nabízí tematické maratony, kdy je odvysíláno několik dílů Chalupářů za sebou, obvykle během státních svátků nebo významných výročí spojených se seriálem či jeho tvůrci. Tyto speciální programové bloky bývají doplněny o dokumentární vstupy a rozhovory s pamětníky, což dodává vysílání další rozměr a atraktivitu pro věrné diváky.

Chata či chalupa je místem, kde se setkávají vzpomínky s budoucností, kde každá oprava je příběhem a každý víkend novým dobrodružstvím

Radmila Svobodová

Kulturní dopad seriálu na českou společnost

Seriál Chalupáři se stal nedílnou součástí české kulturní identity a významně ovlivnil způsob, jakým Češi vnímají fenomén chalupaření. Tento televizní počin z počátku sedmdesátých let přispěl k masivnímu rozmachu chalupaření jako životního stylu, který se stal charakteristickým rysem české společnosti zejména v období normalizace. Příběh Bohouše a dalších postav rezonoval s diváky natolik, že mnozí začali aktivně vyhledávat vlastní chalupy a inspirovali se životním stylem prezentovaným v seriálu.

Parametr	Chalupáři (seriál)
Rok vysílání	1975
Počet dílů	13
Režie	František Filip
Hlavní role	Josef Kemr, Jiří Sovák
Délka dílu	50 minut
Původní vysílání	Československá televize
Žánr	Komediální seriál

Kulturní dopad seriálu se projevil především v tom, jak formoval představu ideálního útěku z městského života do venkovského prostředí. Chalupáři vytvořili jakýsi vzorec chování a vztahů mezi městskými chalupáři a původními obyvateli vesnic, který se stal součástí společenského povědomí. Mnoho lidí dodnes používá hlášky a situace ze seriálu jako referenční body při popisu vlastních chalupářských zkušeností.

Významným aspektem kulturního dopadu je také to, jak seriál ovlivnil mezigenerační vztahy a přístup k tradicím. Chalupáři pomohli zachovat množství venkovských stavení, která by jinak pravděpodobně zanikla, a přispěli k udržení řemeslných dovedností a znalostí spojených s údržbou tradičních venkovských staveb. Tento trend pokračuje dodnes, kdy mladší generace objevují kouzlo chalupaření a navazují na tradice svých rodičů a prarodičů.

Seriál také významně přispěl k vytvoření specifického obrazu českého venkova v populární kultuře. Romantizovaná představa života na chalupě se stala součástí národní identity a ovlivnila způsob, jakým Češi tráví volný čas. Fenomén druhého bydlení, který seriál pomohl popularizovat, se stal charakteristickým rysem české společnosti a přetrval i po společenských změnách po roce 1989.

V současné době, kdy se mnoho lidí vrací k myšlenkám udržitelného životního stylu a hledání alternativ k městskému způsobu života, získávají Chalupáři nový význam. Mladší generace objevují v seriálu inspiraci pro vlastní únik z uspěchaného městského života a nacházejí v něm návod, jak kombinovat moderní životní styl s tradicemi a hodnotami spojenými s venkovským životem.

Kulturní odkaz seriálu se projevuje i v současném mediálním prostoru, kde se často objevují reference na známé scény a postavy. Chalupáři se stali součástí českého kulturního kánonu a jejich vliv na společnost přesahuje původní televizní formát. Seriál nadále slouží jako důležitý dokument své doby a současně jako inspirace pro současné generace, které hledají alternativní životní styl a spojení s českými tradicemi.

Zajímavosti a fakta ze zákulisí

Seriál Chalupáři patří mezi nejoblíbenější československé televizní seriály všech dob a jeho natáčení provázela řada zajímavých událostí. Málokdo ví, že původně měl hlavní roli Bohouše Císaře hrát Vladimír Menšík, který však musel účast odmítnout kvůli zdravotním problémům. Role se tak ujal Josef Kemr, který postavě vtiskl nezaměnitelný charakter a humor. Zajímavostí je, že chalupa, kde se většina děje odehrává, skutečně existuje ve vesnici Višňová u Příbrami a dodnes je oblíbeným turistickým cílem.

Během natáčení vzniklo mnoho vtipných situací, především díky chemii mezi hlavními představiteli. Jiří Sovák a Josef Kemr byli dlouholetými přáteli a jejich přirozená souhra se přenesla i na obrazovku. Scéna, kde Bohouš spadne do potoka, se musela natáčet několikrát, protože se štáb nemohl přestat smát Kemrově spontánní reakci. Původní scénář obsahoval 16 dílů, ale nakonec bylo natočeno pouze 11, protože tvůrci usoudili, že příběh bude kompaktnější.

V seriálu se objevila řada dobových reálií, které dnešní diváci možná přehlédnou. Například traktor Zetor, který je v seriálu často k vidění, byl zapůjčen místním JZD a během natáčení se skutečně používal k práci na polích. Interiéry chalupy byly natáčeny v barrandovských ateliérech, zatímco exteriéry vznikaly přímo ve Višňové.

Zajímavý je i fakt, že některé postavy byly inspirovány skutečnými obyvateli vesnice. Postava pana Hujera, kterou ztvárnil Jiří Schmitzer, byla částečně založena na místním podivínovi, který skutečně sbíral starožitnosti. Režisér František Filip později prozradil, že mnoho dialogů vznikalo přímo na place, když herci improvizovali a přidávali vlastní nápady.

Kostýmy a rekvizity byly pečlivě vybírány, aby odpovídaly době. Mnohé z nich pocházely přímo od místních obyvatel, kteří je ochotně zapůjčili. Chalupa sama prošla před natáčením rozsáhlou renovací, aby vypadala autenticky. Původní majitelé nemovitosti dokonce pomáhali s úpravami a radili, jak by mělo vše vypadat podle dobových zvyklostí.

Hudba Vadima Petrova, která seriál provází, se stala natolik populární, že byla vydána i samostatně na gramofonové desce. Skladatel později přiznal, že inspiraci čerpal z lidových písní Příbramska. Některé záběry krajiny musely být natáčeny opakovaně, protože počasí ne vždy spolupracovalo, a tak se štáb do Višňové vracel i několikrát za sebou.

Vzpomínky herců na natáčení

Během natáčení legendárního seriálu Chalupáři vznikla řada nezapomenutelných momentů, které herci s láskou vzpomínali i mnoho let po dokončení. Jiří Sovák, představitel hlavní role Huberta Boučka, často vyprávěl o tom, jak si s Josefem Kemrem vytvořili během natáčení neobyčejné přátelství, které přetrvalo dlouho po skončení seriálu. Sovák vzpomínal zejména na scény v hospodě, kde trávili s ostatními herci dlouhé hodiny a často improvizovali dialogy, které se následně dostaly do finální verze.

Josef Kemr, který ztvárnil nezapomenutelného Bohouše Císaře, často připomínal náročnost natáčení v exteriérech Třeboňska. Především v zimních měsících museli herci čelit nepřízni počasí, ale právě tyto podmínky podle něj dodaly seriálu autentickou atmosféru vesnického života. Kemr také vzpomínal na to, jak si během natáčení oblíbil místní krajinu natolik, že si později v oblasti koupil vlastní chalupu.

Ladislav Pešek, který ztvárnil roli Václava Potůčka, se často vracel ke vzpomínkám na natáčení scén v místním JZD. Vyprávěl o tom, jak se museli všichni herci naučit zacházet se zemědělskou technikou, aby jejich výkony působily věrohodně. Pešek dokonce strávil několik dní s místními zemědělci, aby pochopil jejich každodenní práci a mohl ji věrně ztvárnit před kamerou.

Zvláštní vzpomínky měla také Květa Fialová, představitelka Vlasty Tichánkové. Herečka často vzpomínala na to, jak si během natáčení vytvořili s místními obyvateli vřelý vztah. Místní jim pomáhali s rekvizitami, půjčovali vlastní nábytek a dokonce se někteří z nich objevili v seriálu jako komparzisté. Fialová také vyprávěla o tom, jak si celý štáb užíval autentickou venkovskou atmosféru a jak je místní často zvali na domácí zabijačky a další vesnické události.

Režisér František Filip později prozradil, že mnoho scén vzniklo spontánně přímo na místě. Například slavná scéna s prasaty, která utekla z ohrady, nebyla původně ve scénáři, ale když se to během natáčení skutečně stalo, rozhodl se tento moment zachovat. Podobných neplánovaných situací bylo během natáčení více a právě ty podle režiséra dodaly seriálu jedinečné kouzlo a autenticitu.

Herci také často vzpomínali na večery strávené po natáčení v místní hospodě, kde společně s místními obyvateli probírali další den natáčení a často zde vznikaly nápady na vylepšení scén. Tyto neformální setkání významně přispěly k vytvoření přátelské atmosféry, která je v seriálu tak zřetelně cítit. Mnozí z herců udržovali kontakt s obyvateli vesnice i dlouho po skončení natáčení a pravidelně se do oblasti vraceli na návštěvy.